Zastřelení strážmistra Josefa Tichého v Cítově

Napsal Ondřej Kolář (») 24. 3. 2013 v kategorii Kauzy, přečteno: 840×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinetichy.jpg

                V podvečer 19. května 1930 jistá Marie Hrdličková oznámila na četnické stanici v Cítově, že mezi jejími syny Karlem a Jaroslavem došlo k hádce, po níž mladší Karel, který v průběhu sporu vyhrožoval sebevraždou, odcizil Jaroslavovu kapesní pistoli a utekl. Co přesně bylo příčinou sporu, četnické hlášení bohužel neuvádí, z pozdějších novinových zpráv o případu však vyplývá, že Jaroslav mladšímu sourozenci vyčítal poškození motocyklu, který mu půjčil.

Velitel četnické stanice František Man I. byl v té době vážně nemocen, službu proto konal pouze strážmistr Josef Tichý II. Dvaatřicetiletý četník sloužil v Cítově od roku 1919, takže dobře znal místní poměry. Ani Karel Hrdlička pro něho nepředstavoval neznámou postavu, mladík si v minulosti příležitostně přivydělával výpomocnými pracemi na strážmistrově zahradě a dosud neměl vážnější problémy se zákonem.

            Večerní obchůzka za účelem pátrání po Hrdličkovi skončila neúspěšně, 21. května odpoledne však Tichý obdržel informaci, že se pohřešovaný vrátil domů a ukryl se ve stodole. Zde jej náhodně objevil Václav Žižka, jeden z učňů Jaroslava Hrdličky, který ve dvoře rodinného statku provozoval řemeslnickou dílnu. Když zaskočený Karel Hrdlička po Žižkovi vystřelil, vyděšený učeň spěchal za svým mistrem, který vyslal druhého učedníka Františka Švihovce na četnickou stanici pro pomoc.

            Po vyslechnutí Švihovcovy zprávy se strážmistr Tichý vyzbrojil služební karabinou a šavlí a vydal se na místo. Cestou přibral na pomoc obecního strážníka Josefa Tyce, následně se k dvojici připojilo několik místních občanů – lékař MUDr. Jaromír Karban se synem, doktorův bratr poštovní adjunkt Josefem Karban, obchodník Karel Zimmermann, hostinský Josef Plícka a rolníci Václav Teplý a Josef Burian.

            Celá skupina společně vešla do dvora Hrdličkova hospodářství, kde po krátkém rozhovoru s bratrem hledaného strážmistr vkročil do stodoly a vyzval Karla Hrdličku, ať vyjde ven. Když výzva zůstala bez odezvy, začali četník s obecním strážníkem budovu prohledávat. Kvůli panující tmě musel Tichý požádat rolníka Buriana o přinesení svítilny, načež pátrání pokračovalo za asistence Buriana a Teplého.

            Teplému se podařilo zpozorovat Hrdličku, ukrytého pod mlátičkou obilí. Rolník nejprve vyšel ven a varoval MUDr. Karbana, ať se s dítětem raději drží dále od stodoly, poté křikl na Tichého a upozornil ho na mladíkův úkryt. Tichý s Tycem poté obstoupili mlátičku a strážník odklopil jeden z válů, pod nimiž se Hrdlička krčil. Ani jeden z nich patrně nepočítal s tím, že by se hledaný pokusil o odpor. Mladík ovšem po Tycovi z bezprostřední blízkosti vystřelil a zasáhl jej do břicha.

            Průběh následujících událostí zůstává poněkud nejasný. Podle některých svědků ihned po první ráně následovala druhá, která usmrtila Tichého. Strážmistr měl údajně zbraň připravenou k palbě, ale po prvním Hrdličkově výstřelu překvapeně uskočil. Někteří se domnívali, že Tichý ve tmě nezaznamenal, že je Tyc raněn, a domníval se, že šlo pouze o výstražný výstřel. Jinak by prý útočníka zastřelil, než by tento stihl podruhé vypálit. Část svědků zase hovořila o tom, že mezi oběma Hrdličkovými výstřely byla delší pauza, během níž Tichý pachatele znovu vyzýval, ať se vzdá.

            Jisté je, že po druhé ráně se ozval strážmistrův bolestivý výkřik „Ježiš Ma...!“ Záhy poté ze stodoly vyběhl raněný Tyc, který na přítomné volal, že Tichý je mrtev. Vzápětí po strážníkovi se z budovy vynořil Hrdlička, který se před zraky přítomných bez jediného slova pokusil střelit do spánku, kulka ho však pouze lehce zranila. Nelze vyloučit, že mladík ve skutečnosti hodlal sebevražedný úmysl jen předstírat.

            Shromáždění občané zpočátku nevěnovali bezvládně ležícímu pachateli pozornost, soustředili se na záchranu Tichého. Když ho vynášeli ven, ještě dýchal. Doktor Karban, který předtím poskytl základní ošetření Tycovi, však musel několik minut po střelbě konstatovat četníkovu smrt způsobenou střelou do hlavy. Následně lékař zjistil, že Hrdlička ještě žije, a rozhodl vraha spoutat. Toho se ujali Plícka s Zimmermannem, kteří k mladíkově pacifikaci použili kus provazu a Tichého pouta.

Doktor Karban zatím telefonoval na mělnický okresní soud, odkud byla zpráva o incidentu předána okresnímu četnickému veliteli nadporučíku Pavlu Šindelářovi. Ten dorazil v doprovodu tří četníků na místo činu kolem 15 hodiny, zhruba hodinu po střelbě. Spoutaný Hrdlička prý zpočátku předstíral, že je v bezvědomí, až na opakovanou výzvu začal s Šindelářem komunikovat. Nadporučík vraha úředně zatkl a nechal ho eskortovat do vazební věznice mělnického soudu, odkud byl mladík příštího dne převezen na Pankrác.

Vražedná zbraň nebyla na místě nalezena. Až po výslechu přítomných Šindelář zjistil, že pistoli ve zmatku, kdy se shromáždění občané snažili ošetřit Tichého a Tyce, odnesla Hrdličkova matka. Ta nejprve zapírala, na nátlak okresního velitele však zbraň nakonec vydala. O jejích pohnutkách k tomuto jednání se vyšetřovací spis nezmiňuje.

Jelikož v márnici cítovského hřbitova momentálně nebylo místo, muselo být tělo zavražděného strážmistra Tichého uloženo v kanceláři četnické stanice. Při té příležitosti nadporučík Šindelář prošel areál stanice, aby se ujistil, zda odtud nebylo něco odcizeno. Po prohlídce konstatoval, že „kancelář, pokladna a mobilisační spisy jsou v úplném pořádku“.

Mezitím do obce dorazila soudní komise z Mělníka a o něco později telefonoval velitel nadřízeného Četnického oddělení Praha Václav Uhlíř. Jelikož Tichého smrtí zůstala cítovská četnická stanice neobsazena, Uhlíř Šindelářovi nařídil prozatímně dosadit na stanici dva muže, konkrétně strážmistry Matěje Pivoňku ze stanice Mělník-Pšovka a Ignáce Kubeše z Mělníka.

Následujícího dne se Uhlíř vypravil do Cítova, kde se, stejně jako předtím Šindelář, ujistil, že veškeré zařízení stanice je v pořádku. Teprve poté byla zpráva o Tichého smrti sdělena jeho ženě. Později téhož dne došla zpráva, že strážník Tyc v mělnické nemocnici rovněž podlehl svému zranění.

O den později Václav Uhlíř v Praze provedl výslech Karla Hrdličky. Ten udal, že se ve stodole ukryl z obavy před trestem za předchozí hádku s bratrem a následný útěk z domova. Z téhož důvodu ignoroval Tichého výzvu k opuštění úkrytu. Četníka prý neměl v úmyslu zabít, podle vlastních slov s ním vždy vycházel dobře. Oproti tomu zastřelení Tyce bylo zcela úmyslné.

Podle Hrdličky si obecní strážník na jeho rodinu zasedl, za což se mu mladík hodlal pomstít. V čem přesně spočívala příčina vrahovy animozity vůči Tycovy, Uhlířova zpráva o výslechu neuvádí. Za pozornost stojí, že pachatelova matka se za svobodna jmenovala Tycová, takže nelze vyloučit příbuzenský vztah se zavražděným strážníkem. Kromě Tyce prý Hrdlička plánoval zastřelit i cítovského starostu Josefa Svobodu za to, že ho u posledních odvodů doporučil k odvedení do armády.

Na otázku, proč po zranění Tyce střílel i po strážmistru Tichém, pachatel lehkomyslně odvětil: „Když už jsem střílel, tak jsem střílel.“ Jindy se ale snažil projevovat lítost. Uhlíř k Hrdličkově chování poznamenal: „Pokouší se plakati, oči má však suché a ihned mluví klidně dále“. Obdobně o Hrdličkově počínání referovaly Lidové noviny z 23. května: „Ve vazbě chová se skoro cynicky“. Článek, kde je obecní strážník v rozporu s četnickými zprávami uváděn jako Jan Tíč, dále konstatoval: „Málokdy se stane tak zbytečný zločin“. Národní listy spekulovaly o politickém pozadí zločinu a odvolávaly se na údajné Hrdličkovo vyjádření, že jako přesvědčený komunista „chtěl udělat něco velikého“. O ničem podobném se však četnické vyšetřovací spisy ani pozdější novinové zprávy o soudním přelíčení nezmiňují.

Zájem tisku o cítovký případ se výrazně oživil na počátku října 1930, kdy před pražskou porotou probíhal soudní proces s Hrdličkou. Soudničkář, píšící pod monogramem „d“, v článku z 2. října, příznačně nazvaném Dvojnásobná vražda, vystihl atmosféru u soudu. Hrdlička prý mlžil, vymlouval se a snažil působit dojmem duševně chorého. Opakoval, že Tichého smrti lituje, prohlašoval, že jeho úmyslem bylo pouze spáchat sebevraždu. V jiném momentě ovšem připouštěl, že na strážníka Týce měl spadeno. Svůj, dle mínění soudce pouze předstíraný, pokus o sebevraždu před stodolou, si prý pachatel vůbec nepamatoval. Údajně celý den před činem nic nejedl, což se podepsalo na jeho zdravotním stavu. Později ale na základě svědeckých výpovědí připustil, že ve své skrýši ve stodole měl bochník chleba. Rovněž se oháněl tvrzením, že nikdy předtím nezacházel se zbraní, ačkoliv ve skutečnosti byl již v roce 1925 trestán pro přestupek zbrojního patentu kvůli střelbě z flobertky na holuby a podle svědků jej později jeden z bratrových učňů učil manipulovat s pistolí.

Soudce doktor Sýkora Hrdličkově zdánlivé zmatenosti neuvěřil. Jeho teatrální sebevražedný pokus označil za „komedii“ a s nádechem cynismu poznamenal, že chtěl-li se mladík skutečně zabít, mohl tak klidně učinit, ale neměl střílet na jiné lidi. Závažným argumentem se stal moták, který se Hrdlička pokusil propašovat z vězení a ve kterém žádal své přátele nejen o zaslání jídla a cigaret, ale také o přímluvu u cítovského starosty, aby svědčil ve prospěch obžalovaného. Zdálo se tedy, že si obviněný počínal mnohem promyšleněji, než to mohlo na první pohled vypadat.

Již následujícího dne však byla situace zcela odlišná. Reportér Lidových novin František Feigel, píšící pod zkratkou „gel“, se netajil svými rozpaky nad verdiktem poroty, podle něhož nebyl Hrdličkův čin klasifikován jako vražda, ale pouze jako zabití a přečin proti bezpečnosti života. Obžalovaný byl odsouzen k devíti letům vězení. Výše trestu řadu diváků patrně neuspokojila, jelikož, jak poznamenal Feigel: „Přeplněné auditorium se po vyhlášení tohoto rozsudku vyprázdnilo v konsternovaném tichu“.

Na tehdejší poměry a oproti očekáváním značné části veřejnosti i médií Karel Hrdlička vyvázl s trestem, který lze vzhledem k závažnosti činu označit za relativně mírný. Pro srovnání uveďme, že ve stejném roce byl pro vraždu četníka Klimenta Floriána a jeho ženy popraven jistý tulák František Ellinger.

Z dnešního pohledu poněkud překvapuje fakt, že se pátrání po Hrdličkovi ve stodole kromě četníka s obecním strážníkem zúčastnili i místní civilisté. Tato okolnost, která se na první pohled může jevit jako doklad ne právě profesionálního přístupu strážců zákona, svědčila o tom, že nikdo ze zainteresovaných vůbec nepočítal s tím, že by mladík mohl použít zbraň proti nim. Dnes již lze těžko posoudit, zda byl pachatel opravdu mentálně indisponován, jak se snažil tvrdit, a co vše tkvělo v pozadí jeho averze vůči Josefu Týcovi.

Nesporným faktem nicméně zůstává, že důsledky Hrdličkova nepředloženého a naprosto neočekávaného jednání byly daleko tragičtější, než kdokoliv ze zúčastněných (zřejmě včetně samotného pachatele) předpokládal. A strážmistr Josef Tichý, otec pětiletého syna, se stal zcela zbytečnou a víceméně náhodnou obětí marginálního sporu.

Zdroje: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 397; Lidové noviny, ročník 1930; Národní listy, ročník 1930.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a pět