Zapomenutý slezský kriminalista František Kocián

Napsal Ondřej Kolář (») 25. 10. 2014 v kategorii Osobnosti, přečteno: 602×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Éra dvou totalitních režimů, kdy byl výklad dějin podroben tlaku ideologie a propagandy, vytěsnila z povědomí veřejnosti řadu významných a zajímavých postav předválečného období. Patřil k nim i muž, který ve své době patřil mezi výrazné osobnosti prvorepublikové kriminalistiky.

František Kocián se narodil 12. listopadu 1896 v Kateřinkách a v mládí se vyučil tesařem. Patrně by ho čekal poklidný život řemeslníka, kdyby do jeho osudu nezasáhla první světová válka. V roce 1918 utrpěl zranění na italské frontě, takže jej vyhlášení československé samostatnosti zastihlo ve vojenské nemocnici v Opavě. V době státního převratu se aktivně zapojil do formování národních gard, jež se dočasně ujaly udržování pořádku v regionu. Od tohoto útvaru pak přešel k vojenské policii.

Zásadní změnu přineslo jeho přidělení ke slezské Zemské vládě, kde působil jako bezpečnostní a zpravodajský specialista. Ve své funkci se potýkal zejména s politickými delikty příslušníků polské a německé menšiny, proto v roce 1923 přivítal zavedení zákona na ochranu republiky, který byl přijat po atentátu na ministra Aloise Rašína a umožňoval důraznější postup proti politicky motivovaným trestným činům. Díky slezskému zemskému prezidentovi Josefu Šrámkovi získal Kocián možnost prohloubit své kriminalistické vědomosti absolvováním odborných kurzů v Praze.

Nabyté znalosti Kociánovi umožnily nepřistupovat ke kriminalitě pouze z pozice praktika – vyšetřovatele, ale též s teoretickým nadhledem. Když roku 1928 po zrušení slezské zemské správy přešel do služeb opavské policie, začal psát odborné příručky, jichž do roku1940 vydal celkem devět. Také začal sbírat doličné předměty, z nichž se snažil vytvořit kriminalistické muzeum, jež mělo primárně sloužit jako prostředek pro vzdělávání opavských policistů. Vedl si také archiv dokumentů k různým trestním případům, většina jeho sbírek však byla po záboru Opavska nacisty na podzim 1938 ztracena.

Ve druhé polovině 30. let se Kocián účastnil vyšetřování případů německé špionáže. Podařilo se mu například odhalit vyzvědače Hadamka, který se v přestrojení za turistu snažil fotografovat československé pohraniční opevnění. Nepřekvapí tedy, že mezi opavskými henleinovci byl Kocián silně nepopulární. V létě 1938 byl kvůli nátlaku sympatizantů nacismu, které vedení policie nechtělo zbytečně dráždit, „uklizen“ do Moravské Ostravy, kde se kromě policejní služby zapojil do činnosti několika charitativních organizací a po „Mnichovu“ se podílel na péči o uprchlíky z pohraničí. Za války spolupracoval s odbojem, pomáhal opatřovat údaje o vězněných osobách a organizovat intervence v jejich prospěch. Když bylo nařízeno sestavit seznamy ostravských drobných kriminálníků a tuláků, které nacisté hodlali poslat do koncentračních táborů, Kocián se snažil provádění rozkazu co nejvíce zdržovat a komplikovat.

I v této době pokračoval ve sběratelských aktivitách. S podporou ostravského policejního ředitele Bedřicha Merlera založil při policejním ředitelství kriminalistické muzeum. To zároveň sloužilo (ovšem bez Merlerova vědomí) jako zástěrka pro ukrývání zbraní a schraňování cenných historických předmětů, jimž hrozila konfiskace. V této činnosti František Kocián spolupracoval například s penzionovaným zakladatelem ostravského muzea a archivu Aloisem Adamusem či spisovatelem Vojtěchem Martínkem. Kocián se rovněž stal znalcem – a lze říci, že do značné míry i obdivovatelem – svérázného životního stylu ostravských tuláků, tzv. „chacharů“, o nichž publikoval několik článků.

Po skončení války čelil nařčení z kolaborace. Byl postaven mimo službu a pracoval v pekárně své dcery Věry Zapařkové v  Rybnické ulici. Ačkoliv obvinění nebylo prokázáno, po roce 1948 musel Kocián od policie definitivně odejít. Nadále žil v Ostravě, kde koncem 60. let sepsal několik vzpomínkových rukopisů, uložených dnes v Archivu města Ostravy a Slezském zemském muzeu.

Čtenářům, kteří disponují informacemi, jež by pomohly k bližšímu zmapování osudů této nesporně pozoruhodné osobnosti, budu vděčný za jakékoliv údaje.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a čtyři