Složitá cesta do služeb republiky

Napsal Ondřej Kolář (») 20. 7. 2014 v kategorii Kauzy, přečteno: 590×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Rozpad Rakousko-Uherska zastihl mnohé četníky z českých zemí ve službě v jiných částech zaniknuvší monarchie. Československá republika umožnila četníkům, kteří pocházeli z jejího území, přijetí do státních služeb. Léta strávená v rakousko-uherských ozbrojených silách se četníkům v ČSR započítávala do penze. Výjimku tvořili českoslovenští občané, kteří dříve sloužili u bosensko-hercegovinského četnictva. To mělo formální autonomii a jeho příslušníci tedy nebyli považováni za „plnohodnotné“ rakousko-uherské četníky, v důsledku čehož jim v případě převzatí do československých služeb nebyla zpravidla uznána dosažená hodnost a z administrativního hlediska byli považováni za „běžné“ nováčky.

Cesta do služeb republiky byla v mnoha případech značně komplikovaná, jelikož na území někdejšího rakousko-uherského soustátí záhy propukla řada národnostních a sociálních konfliktů, do jejichž soukolí se nezřídka dostávali i četníci z českých zemí, usilující o návrat do vlasti.

Jedním z nich se stal major Otakar Šebesta, rodák ze severočeského Teplicka. Toho konec první světové války zastihl ve funkci velitele četnického oddělení v Samboru v Haliči. Zde Šebesta konal službu i po převzetí správy ukrajinskými úřady. Až v prosinci 1918 se dozvěděl o výzvě četníkům z českých zemí, aby vstoupili do četnického sboru ČSR. Po obdržení této informace Šebesta odcestoval do Prahy, kde se 1. ledna 1919 hlásil u generálního velitele četnictva Václava Řezáče. Po vyřízení formalit byl Šebesta úředně převzat do svazku čs. četnictva, ovšem zatím bez konkrétního přidělení. Do doby, než pro něj bude vybráno odpovídající služební zařazení, Šebestovi generál Řezáč udělil dovolenou. Major se poté vrátil k rodině do Samboru.

Situace na území Haliče se však stále více komplikovala v důsledku polsko-ukrajinského ozbrojeného konfliktu. Válečné operace byly patrně příčinou, proč k Šebestovi nedoputoval dopis, kterým jej generální velitel v únoru 1919 hodlal informovat o zařazení na post náměstka zemského četnického velitele ve Slezsku Karla Vyčítala. Šebesta v očekávání nástupu služby v ČSR v únoru oficiálně vystoupil z řad ukrajinského četnictva, ačkoliv se jej nadřízení snažili přesvědčit, aby zůstal. Když však zprávy z Prahy nepřicházely, vyslal Šebesta koncem téhož měsíce do Prahy kurýra a později i několik písemných dotazů. Jak přesně Šebestova komunikace s pražskými úřady probíhala, není z dokumentů jasné. Později však bylo Šebestovi vytýkáno, že údajně nevyvinul dostatek iniciativy k získání informací z ČSR a že se do Prahy nevypravil sám.

Zůstává otázkou, zda se Šebesta ze Samboru skutečně pokoušel kontaktovat generální velitelství, jak později tvrdil, a pokud ano, zda jeho dopisy do Prahy vůbec dorazily. Dochovaná hlášení z jara 1919 hovoří o tom, že čs. úřady neměly o Šebestovi zprávy a panovaly pochybnosti, zda dotyčný vůbec k četnictvu nastoupí. Podplukovník Vyčítal v dubnu žádal o přidělení jiného náměstka, jelikož zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se Šebesta chystal ujmout svěřené funkce.

V polovině května Šebestu navštívil major čs. četnictva Josef Woitsch. Zmíněný důstojník byl v té době postaven mimo službu a vyšetřován kvůli údajnému podílu na perzekuci českých vlastenců na Ostravsku za první světové války, ministr národní obrany Václav Klofáč však kontroverzního Woitsche pragmaticky využíval k plnění diplomatických a zpravodajských úkolů na Těšínsku a na Ukrajině.[1] Woitsch prý Šebestu ubezpečil, že brzy bude čs. úřady povolán. Krátce poté Šebesta odcestoval do Stryje, kde sídlil čs. úřad pro repatriaci bývalých rakousko-uherských vojáků z českých zemí zpět do vlasti. Zde Šebesta nezastihl kompetentního úředníka, navíc hrozilo brzké obsazení města polskou armádou. Šebestovi nezbylo, než se přesunout do Stanislavi, kde si chtěl vymoci vyřízení cestovních dokladů. Přesun do Stanislavi ztížily chaotické dopravní poměry vyvolané ústupem ukrajinských jednotek před Poláky, cesta tak Šebestovi zabrala pět dní. Ve Stanislavi se majorovi podařilo dojednat možnost repatriace spolu se skupinou čs. důstojníků, k tomu však již pro vývoj na frontě nedošlo.

Dne 25. května 1919 město obsadilo polské vojsko, jehož představitelé původně přislíbili zajistit repatriaci čs. občanů. Krátce poté však Šebestu zatkli příslušníci polského polního četnictva. Následoval transport do Lvova, kde major nuceně setrval do 9. června. Toho dne proběhl výslech, po jehož skončení byl Šebesta propuštěn, nesměl ale opustit město. Čeho konkrétně se výslech týkal, Šebestovo hlášení bohužel neuvádí. Můžeme pouze předpokládat, že se vyšetřovatelé zajímali zejména o činnost ukrajinského četnictva v Samboru. O poměrech v ČSR Šebesta, který se od převratu zdržoval převážně za hranicemi vlasti, stěží mohl podat nějaké informace.

Po dalších čtyřech dnech směl major odjet do Krakova, kde se mu po průtazích konečně podařilo opatřit doklady pro cestu do ČSR. Až 24. června se major v Přemyšlu sešel se svou rodinou a společně pokračovali v cestě do Prahy, kde se Šebesta 26. června hlásil generálu Řezáčovi. Po čtyřdenní dovolené určené k vyřízení soukromých záležitostí Šebesta definitivně nastoupil službu a 5. července se hlásil v Opavě u zemského velitele Vyčítala.

Ačkoliv v novém působišti získal služební byt, byla majorova finanční situace neradostná. Během čtyř měsíců od odchodu z ukrajinských služeb až do dne reálného nástupu služby v ČSR totiž nepobíral žádnou mzdu. Z toho důvodu se rozhodl zažádat o finanční kompenzaci za období od února do června 1919. V žádosti se ohradil proti nařčením z liknavosti a zdůraznil, že bez platných povolení jak z československé, tak z polské strany nemohl cestovat s repatriačním transportem. Rovněž soukromá cesta vlakem přes maďarské území nepřipadala s ohledem na probíhající bolševickou revoluci v Maďarsku v úvahu. Na základě těchto argumentů byla prosba kladně vyřízena, byť šlo o rozhodnutí mimořádné a dané zejména charitativními ohledy.

V příštích měsících se majoru Šebestovi podařilo konsolidovat majetkové poměry a zařídit přestěhování svého bytového inventáře ze Samboru do Opavy. Patrně mu napomohlo navrácení tzv. svatební kauce, kterou museli rakousko-uherští důstojníci skládat před uzavřením sňatku a na jejíž navrácení měli nárok až s jistým časovým odstupem. O vyplacení kauce Šebesta požádal v září 1919.

V únoru následujícího roku se major během dovolené vypravil do Samboru k dořešení jistých osobních záležitostí. Cestou se v Krakově zastavil u podplukovníka polského četnictva Adryszcaka. Ten českému kolegovi sdělil, že na něj je v Polsku vydán zatykač. Šebesta celou záležitost považoval za omyl a domníval se, že jde o starý rozkaz z doby před jeho zatčením ve Stanislavi v předešlém roce. Andryszcak přesto nechal Šebestu odvést eskortou na pracoviště vojenské zpravodajské služby, kde byl major vzat do vazby. Důvodem bylo „podezření z nadržování Ukrajincům“ během působení v Samboru.

Sám Šebesta se v pozdějším hlášení omezil na konstatování, že byl po čs. diplomatické intervenci propuštěn 13. dubna. O průběhu svého věznění se blíže nezmínil. Podle relace zemského velitelství v Opavě z doby Šebestovy internace však polské úřady majora údajně držely v Debii, kde byli vězněni další četníci zajatí během hraničních konfliktů na Těšínsku.

Ani po Šebestově propuštění zatykač oficiálně nebyl zrušen, proto major musel upustit od dalších cest do Polska. Oproti tomu jeho další kariera v československých službách pokračovala poměrně zdárně. Šebesta, původem z německé rodiny, složil požadovanou zkoušku ze státního jazyka a dočkal se povýšení na podplukovníka. Z Opavy byl později přeložen do Hranic, kde jeho děti mohly navštěvovat českou školu.

Zdroj: Národní archiv, fond Ministerstvo vnitra


[1] Viz Bartečková, Ivana: Četnický důstojník mezi monarchií a republikou – kauza Josefa Woitsche. In: Studia Iuvenilia - Studenské historické sešity. Ostrava 2014. (V tisku)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a třináct