Státní převrat v Plzni pohledem četníka

Napsal Ondřej Kolář (») 15. 9. 2015 v kategorii Kauzy, přečteno: 439×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

V létě 1938, v době blížících se oslav 20. výročí československé státnosti, obdržela jednotlivá četnická oddělení[1] v Čechách výzvu, aby příslušníci sboru zasílali příběhy ze služby, z nichž ty nejpoutavější či nejpoučnější měly být otištěny v jubilejní publikaci o historii četnictva. Mezi těmi, kdo se rozhodli podělit se o své vzpomínky, nechyběl ani okresní četnický velitel v Ústí nad Labem poručík Karel Vaňkát, jenž vylíčil své zážitky z doby státního převratu v říjnu 1918, kdy sloužil v Plzni.[2]

Osudového 28. října dopoledne prý Vaňkát hlídkoval na plzeňském nádraží, kde se od cestujících z Prahy dozvěděl o probíhajícím převratu. Neprodleně informoval velitele nádraží, částečně invalidního plzeňského rodáka a českého vlastence nadporučíka Kudrnu, který si pravdivost zprávy telefonicky ověřil na poštovním úřadě, načež údajně navzdory svému zdravotnímu handicapu začal radostí tančit po místnosti. Vaňkát poté novinu telefonem sdělil kolegům na četnické stanici, jejíž osazenstvo tehdy čítalo dvanáct mužů.[3]

Hodinu po poledni vypravěč ukončil službu a vrátil se na stanici, kde bylo po krátké debatě rozhodnuto pokračovat ve výkonu služby jako za normálních okolností. I obyvatelstvo se zpočátku nechovalo nijak neobvykle, až k večeru se lidé místy začali shlukovat a odstraňovat rakousko-uherské státní symboly z úředních budov, prodejen tabáku[4] a dalších míst. V této fázi však vše ještě probíhalo poněkud zdrženlivě a opatrně, jelikož veřejnost postrádala bližší zprávy o dění v Praze a nebyla si jistá potenciální reakcí rakousko-uherských institucí. Tyto obavy nebyly bezdůvodné. Okresní hejtman, místodržitelský rada Dvorzak, požadoval vojenský zákrok a obnovení pořádku, velitel místní posádky plukovník May ale (přinejmenším podle Vaňkáta) odmítl do událostí zasahovat.[5]

Vaňkát s dalším četníkem Emanuelem Kocunem v noci v tichosti sejmuli z budovy četnické stanice ceduli se starým státním znakem, kterou nejprve hodlali vhodit do Radbuzy, poté se ji ale rozhodli jen prozatímně ukrýt, jelikož byla příliš těžká pro delší transport. Okresní četnický velitel Třebín následujícího rána zahájil vyšetřování, přičemž mu prý nesešlo ani tak na rakousko-uherském znaku, ale především se obával ostudy z toho, že si četníci nechali ukrást ceduli z vlastní stanice. Když se Vaňkát s Kocunem přiznali, Třebín záležitost uzavřel, aniž by vyvodil nějaké důsledky.

Místo toho Vaňkáta spolu s dalším četníkem pověřil, aby kontaktovali okresního hejtmana Dvorzaka a nabídli mu ochranu, jelikož panovaly obavy, že by se všeobecně nepopulární úředník mohl stát terčem útoku. Dav, který před budovou hejtmanství právě likvidoval staré státní označení, s nadšením kvitoval skutečnost, že četníci nosí na čapkách a rukojetích šavlí trikolóry namísto dřívějších insignií, někteří lidé dokonce dvojici strážců zákona provolávali slávu. V okolí hejtmanství hlídkovaly sokolské stráže a neozbrojení městští policisté.[6]

Když se Vaňkát hlásil Dvorzakovi, místodržitelský rada si s údivem prohlédl nová provizorní “československá” označení na stejnokroji a dotázal se, zda se již místní četnictvo podřídilo “městské stráži”, čímž zřejmě myslel strážní oddíly, loajální pražskému Národnímu výboru. Poté zdvořile odmítl nabídku ochrany. Při odchodu Vaňkát na chodbě potkal sokolskou hlídku, jejíž velitel mu sdělil, že Dvorzak musí kvůli vlastnímu bezpečí neprodleně opustit město, k čemuž, jak se četníci později dozvěděli, skutečně záhy došlo.

Nenáviděného úředníka zakrátko následovali též maďarští vojáci, dislokovaní v Plzni. Odjížděli prý v naprostém klidu a pořádku, mnozí občané jim dokonce přáli šťastnou cestu a vojáci na pozdravy přátelsky odpovídali.[7]

V atmosféře všeobecné euforie, slavností, průvodů a shromáždění četníci v prvních popřevratových dnech poněkud zanedbávali výkon služby. Brzy ovšem sami pochopili, že takovýto stav je dlouhodobě neudržitelný. A jelikož z Prahy zatím nepřicházely žádné instrukce, vyrazil okresní velitel Třebín k Národnímu výboru, kde obdržel instrukci, aby se co nejdříve vrátil do Plzně a vyslal místo sebe někoho ze svých podřízených. Do Prahy tedy putoval velitel četnické stanice strážmistr I. třídy František Kalenský. Ten po návratu neprodleně nařídil návrat k běžnému konání služeb. Zhruba od 5. listopadu pak byli plzeňští četníci v pravidelném kontaktu se Zemským četnickým velitelstvím v Praze.[8]

Kromě četníků a městské policie na zachování klidu a pořádku dbaly též sokolské oddíly a “Zelené gardy”, dobrovolnické útvary z řad bývalých vojenských zběhů.[9] Kromě obchůzek po městě se hlídkovalo též na nádraží, zejména kvůli odzbrojování navrátilců z fronty. Při jedné příležitosti se Vaňkátovi podařilo odhalit dvě polské židovské rodiny, které ilegálně cestovaly v nákladním vagoně spolu se zbožím, jež hodlaly propašovat na území Haliče. Židům bylo umožněno pokračovat v cestě, ale zboží četníci zabavili. Německé obyvatelstvo v okolí nejprve zachovávalo klid, později však nastala potřeba vysílat vojenské hlídky k potlačení nepokojů a iredentistických tendencí.[10]

Shrneme-li Vaňkátovo líčení, můžeme konstatovat, že převratové dny proběhly v Plzni z pohledu četnictva celkem poklidně, byť si mimořádná situace vyžádala určitou improvizaci. Obdobně jako v hlavním městě,[11] i v Plzni zpočátku panovala nejistota, zda dojde k ozbrojenému střetu s armádou, v obou případech však zvítězila rozvaha pověřených činitelů a jejich neochota vzít na sebe odpovědnost za krveprolití. Zdá se, že většina plzeňských četníků přivítala společenské změny pozitivně, což se jeví jako logické s ohledem na převahu Čechů a na všeobecnou frustraci z dlouhotrvajícího válečného konfliktu.


[1] Oddělení představovalo vyšší administrativní celek, jemuž podléhalo několik okresních velitelství.

[2] Vaňkátovy vzpomínky jsou spolu s dalšími texty sepsanými pro účely chystané výroční knihy uloženy v Národním archivu, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 1041.

[3] Četnictvo na Plzeňsku se v té době skládalo převážně z českého mužstva v souladu s rakousko-uherskou praxí, kdy národnostní složení četnictva v každé lokalitě odpovídalo jazykové skladbě tamního obyvatelstva.

[4] S ohledem na státní monopol na obchod s tabákem musely být všechny prodejny tohoto artiklu označeny státním znakem.

[5] Ve skutečnosti situace nebyla tak jednoduchá, jak popisuje Vaňkát. Vojenský velitel Plzně podmaršálek Blum a jeho zástupce generálmajor Regnier přinejmenším v prvních dvou převratových dnech s největší pravděpodobností vážně uvažovali o ozbrojeném zásahu. Viz Jakub SVĚTLÍK: Vzpomínky na převrat na Vojenském velitelství v Plzni. In: Národní výbor v Plzni a státní převrat. Plzeň 1928, s. 146-152.

[6] V prvních po převratových dnech v Plzni vznikla Národní stráž, složená z příslušníků různých tělocvičných a střeleckých jednot, viz Národní výbor v Plzni a státní převrat, s. 67-68. K historii policie v Plzni a obecně k bezpečnostní problematice ve městě v první polovině 20. století viz též Tomáš HERAJT: Historie policie v letech 1918-1945. Policejní ředitelství v Plzni. Mladá Boleslav - Dvůr Králové nad Labem 2010.

[7] Bezproblémový průběh evakuace maďarských jednotek potvrzují i další zdroje, viz Národní výbor v Plzni a státní převrat, s. 62-63.

[8] Již 29. října generál Václav Řezáč, jehož Národní výbor pověřil vedením četnictva, rozeslal četnickým stanicím rozkaz, aby se řídily pouze příkazy z Prahy a pokračovaly v konání bezpečnostní služby. Do některých míst se však Řezáčovy instrukce přirozeně dostaly s určitým zpožděním.

[9] Obvykle se používá spíše pojem Zelené kádry.

[10] Blíže viz např. Karel ŘEHÁČEK: Němci proti Československu na západě Čech. Plzeň 2008.

[11] Viz Martin KLEČACKÝ: Generálmajor Václav Řezáč – četnickým důstojníkem z monarchie do republiky. In: Almanach z VII. konference policejních historiků. Praha 2012. (Vydáno pouze elektronicky)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a třináct